|
|
On Changing and Differing Types of Bodies and Their Relationships to Their Souls or/and Minds in Western Culture
Jakešová, Markéta ; Ritter, Martin (vedoucí práce) ; Morin, Marie-Eve (oponent) ; Weidtmann, Niels (oponent)
O měnících a odlišujících se typech těl a jejich vztahu k duši a/nebo mysli v západní kultuře Markéta Jakešová Abstrakt: O měnících a odlišujících se typech těl a jejich vztahu k duši a/nebo mysli v západní kultuře je sbírkou volně navazujících kapitol, které odpovídají na otázku, jak učinit Merleau-Pontyho fenomenologii inkluzivnější. První kapitola, věnovaná Jeanu-Lucu Nancymu, slouží jako úvod do tématu alternativních tělesných existencí a otázce duše v těle. V následujících kapitolách je Merleau- Ponty konfrontován s vybranými autory spojenými s Teorií sítí aktérů (ANT). Nejdříve se ve srovnání s Brunem Latourem ukáže, že integrita všech jsoucen a entit (včetně nejprivilegovanějších lidí) není samozřejmostí. Patologie ve Fenomenologii vnímání a pojetí aterosklerózy Annemarie Mol jsou pak použity jako analogie pro podřadné postavení žen v naší společnosti, příčemž čtvrtá kapitola ukazuje zmocňování (empowerment), které z něj může vyrůst, prostřednictvím interpretace románu Pianistka od Elfriede Jelinek. Poslední dvě kapitoly se zaměřují na nekonvenční způsoby intersubjektivity a příbuzenství (kinship) jako způsoby bytí ve světě. Konfrontace s Eduardem Viveirosem de Castro destabilizuje zavedené ontologické kategorie a zároveň se pokouší začlenit alternativní pohledy na svět původních obyvatel (dnešních)...
|
|
|
What can literature do? An analysis of the power of literature and literary language
Cheng, Chau Fung ; Maesschalck, Marc (vedoucí práce) ; Goddard, Jean-Christophe (oponent) ; Lisse, Michel (oponent)
Résumé Cette mémoire vise à dévoiler le pouvoir et le potentiel de la littérature, en examinant un débat historique de 1964 entre des figures éminentes de la littérature et de la philosophie (Simone de Beauvoir, Jean-Paul Sartre, Jorge Semprun, Jean Ricardou, Jean-Pierre Faye et Yves Berger). L'étude explore ensuite la distinction essentielle entre le langage ordinaire et le langage littéraire, en s'appuyant sur les perspectives de Maurice Blanchot et de Merleau-Ponty pour révéler la nature intrinsèquement dynamique du langage et le pouvoir du langage littéraire dans la révélation de la vérité. La dernière étape de l'étude applique ces idées à la question urgente de l'injustice herméneutique, en proposant que la littérature puisse servir de remède à cette forme d'injustice. En fin de compte, cette étude soutient que la littérature n'est pas un acteur insignifiant, mais qu'elle possède un potentiel considérable pour aborder et résoudre les problèmes de société. Mots-clés : littérature ; pouvoir de la littérature ; débat de 1964 ; langage littéraire ; langage ordinaire ; injustice herméneutique ; Simone de Beauvoir ; Jean-Paul Sartre ; Jean Ricardou ; Maurice Blanchot ; Maurice Merleau-Ponty
|
|
|
Kulatost krystalu
MOLÍKOVÁ, Veronika
Diplomová práce odkrývá latentně přítomné vztahy provazující teorii vnímání Maurice Merleau-Pontyho a teorii snění Gastona Bachelarda. Skrze nalezení společné báze obou modů zakoušení světa, nastínění interakce tělesnosti a imaginace, jehož intencí bylo objasnění Bachelardova konfúzního, netransparentního pojmu r?verie, se práce zaměří na dílo norského umělce Edvarda Muncha. Cílem krátké intepretace je pohlédnout prismatem Bachelardových, zejména živlových, snových obrazů na Munchovu tvorbu a sledovat jejich "krystalizaci", jak v linii literární, tak v linii výtvarné. Fundamentálním kořenovým systémem vyživujícím "tělo výkladu" se stane dialektika výšin a propastí (o níž se pojednává v Bachelardových knihách Vzduch a sny a Země a snění vůle), jejíž napětí, podobajíc se neviditelnému proudu, vnuká rytmus celému Munchovu magnum opus. V onom vertikálním rozpřažení tak své relevantní místo zaujme jak motiv závrati, tak zrcadlový odlesk strachu z pádu, touha po odhmotnění, vyvázání z pout "látkové výměny", osvobození od "vtělenosti subjektu". Závěrečná kapitola pak doslova "uzavře kruh" vhledem do fenomenologie kulatého. Důležitým médiem, jež načrtává spojnici obou polovin práce a jehož prostřednictvím je konstruována obhajoba vidění jako z podstaty performativního aktu, se stává fenomén čáry. Povaha čáry nabývá hodnoty klíče odemykajícího možnost aplikace bachelardovské metody na umění vizuálního typu, odhaluje implicitní potenci epifanie snových obrazů ve výtvarném umění - ukazuje, že malba není bezduchou mělkou nezaujatou mimesí, ale obsahuje svůj afektivní neviditelný rozměr.
|
|
|
Sebereflexivní próza 30. a 40. let v české literatuře
SELNER, Ondřej
Předložená disertační práce se zabývá specifickými řečovými figurami uměleckých textů, které se v literárněhistorické diskuzi ustálily pod pojmem sebereflexivita. V první části práce se její autor pokouší nalézt jak inspirační zdroje této poetiky v širším historicko-kulturním evropském kontextu, tak i její případné souvislosti s modernistickým proudem uvažování a následně hledá iniciační momenty těchto postupů v bohemikálním prostoru. V pojednání také napříč různými literárněvědnými přístupy mapuje základní pojetí zkoumané problematiky na poli české filologie. Po prozkoumání těchto domácích tezí, vytyčení styčných otázek z nich vyplývajících a definování určitých kolizních a limitujících momentů se práce obrací zpět k samotnému termínu sebereflexivity a ohledává zdroje jeho myšlenkové sémantiky v zásadních koncepcích předních evropských filozofů 1. poloviny 20. století - Edmunda Husserla, Jeana-Paula Sartra, Martina Heideggera a Maurice Merleau-Pontyho. Analýza relevantních děl těchto vybraných filozofů dovedla autora k vytvoření jakési myšlenkové mapy, která vykazuje zřejmé motivické paralely se sebereflexivními texty, což dokládají východiska stanovená pro jejich interpretaci. Se záměrem ověřit souvislost a platnost vytyčených východisek vznikly tři případové studie, jež se věnují klíčovým sebereflexivním dílům české prózy 30. a 40. let 20. století - Hře doopravdy Richarda Weinera, Rozhraní Václava Řezáče a Hlavě umělce Milady Součkové.
|
|
|
Phenomenological Conception of Space
Luhanová, Eliška ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Novotný, Karel (oponent) ; TASSIN, Étienne (oponent)
disertační práce La conception phénoménologique de l'espace Eliška Luhanová Předkládaná práce se zabývá povahou zkušenosti, kterou vnímající já činí s jinými jsoucny, a podmínkami, za jakých je takové setkávání možné. Vyzdvihuje přitom zejména roli prostorovosti, která je určujícím znakem tělesných smyslových jsoucen. Práce se řadí do proudu post-fenomenologické filosofie. V úvodní části jsou vystižena hlavní metodologická vodítka fenomenologického přístupu a zároveň je odstíněna post-fenomenologie jako typ myšlení, které se odklání od egocentrismu typického pro klasickou, zejm. husserlovskou fenomenologii. Vlastní výklad vychází od náčrtu fenomenologické teorie smyslového vnímání (kap. I) a pokračuje vystižením základních ontologických charakteristik smyslově daných jsoucen, zejména jejich transempirické povahy (kap. II). V následující kapitole se výklad krátce dotýká otázek spojených s povahou fenomenálního pole, jejž charakterizuje jako strukturu možných daností jsoucen (kap. III). Následují kapitoly, které tvoří vlastní jádro práce a týkají se prostorového způsobu bytí dávajících se jsoucen (kap. IV) a já, jež činí se jsoucny zkušenost (kap. V). Podtržena je zejména bytostná vazba jsoucna na kontext, přičemž úvaha je vedena až k zasazení jsoucna do prostorového celku světa. V případě...
|
host ::
RSS.